Přesně si pamatuju ten rozhovor, kdy mi přítel, vášnivý milovník historie, poprvé říkal, že by chtěl jet „namaltu“. Bylo to asi před dvěma lety a já jsem totálně nechápala co tím myslí. „Jak namaltu? Kde to je? Někde v Tichomoří, jako Vanuatu?“ šrotoval můj mozek všechny známé i neznámé ostrovy světa. „No na Maltu, ta je mezi Sicílií a Tuniskem.“ Odpověděl překvapeně, že někdo tak zcestovalý jako já nezná Maltu. Zůstala jsem potichu. Co na tohle odpovědět? Na MALTU? Do Evropy? Vždyť ta je přece pro důchodce, americké pupkáče a Japonce. Nejnudnější kontinent světa. Proč by proboha někdo chtěl jet na Maltu?? A uběhly 2 roky, před několika měsíci se nám narodila malá holčička a z rázu vidina cesty do nedaleké bezpečné Evropské země, kde slunce svítí i když u nás začíná sychravý podzim, nebyla až tak neatraktivní. A taky, jak se teď dočtete, to vůbec nebylo nudné. Právě naopak, nepamatuju se, kdy jsem se z dovolené vrátila takhle unavená.
K cestě na Maltu mě nakonec přesvědčilo několik argumentů: je to dovolenkový ostrov, ale se spoustou historie a zajímavostí, takže bude dostatek možností výletů, abychom se nenudili; let je jen 2 hodiny a pak už je to všude blízko, Malta má na délku jen 30km; a taky je to země kulturně dost odlišná od zbytku Evropy. Ač většina mých známých má na cestování s malými dětmi jasný názor „nejlépe je u babičky“, naše pediatrička nás v cestovních plánech až nečekaně podporovala. Po 3.měsíci máme prý jet co nejdříve, dokud je dítě plně kojené, takže má 100% bezpečnou stravu a není příliš pohyblivé a nenastrká si všechen bordel z okolí do pusinky. Jako test jsme si také udělali několik víkendových výletů, abychom zjistili jak Májinka snáší cestování, změnu míst, co všechno musíme nabalit, jak zvládneme pobyt v hotelu s omezeným zázemím a zda se třeba jsme schopni v pohodě najíst v restauraci. Vše dopadlo na jedničku, takže nám nic nebránilo vyrazit.
Přímý let z Budapeště do Valetty s Wizzairem proběhl nad očekávání dobře. Mimina do 2 let létají asi za 10% ceny dospělého a kočárek letecké společnosti (i lowcost) berou zcela zdarma a nad placený limit zavazadel. Navíc si jej můžete vzít až úplně ke dveřím letadla, takže si dítě celou dobu na letišti spokojeně spinká nebo hraje s hračkami. Jediným rébusem je rozebrat kočár na části, prorvat bezpečnostním rentgenem a zase sestavit do funkčního tvaru. Pro vzlet a přistání mi doktorka doporučovala kojit, aby malou nebolely ouška, což fungovalo dobře a jak jsme později zjistili, stejnou službu udělá i dudlání dudlíku. A v průběhu letu si Májinka nejdříve se zájem prohlížela letadlo a spolucestující a potom ji hučení motorů ukolébalo a usnula mi v náručí.
Volba termínu, první týden v říjnu, se ukázala být hned po příletu perfektní. V letovisku Qavra byly všechny kapacity naplněné tak na 20% a v době, kdy u nás začínaly první ranní mrazíky, jsme si užívali sluníčka a 30 stupňů a moře ještě bylo snesitelné na koupání (pro nás dva, ne pro malou). Na pláži bylo pořád spousta volných lehátek, vždy dost i úplně ve stínu, což je s malým miminem, které nesmí na přímé slunce základ úspěchu.
Jelikož ale nejsme žádní plážoví povaleči, ihned jsme začali plánovat výlety. Mezi hlavní lákadla ostrova patří její skalnaté pobřeží s tyrkysovými lagunami, středověké památky a prehistorické chrámy tajemné civilizace. Začali jsme nenáročně, první odpoledne výletem do národního akvária a druhé odpoledne procházkou po středověkém hlavním městě Mdina. Májinka v kočárku, pohoda. Třetí den jsme si půjčili auto a vyrazili na vzdálenější místa. Za 3 dny jsme navštívili skalní jeskyně na pobřeží Blue Grotto, rybářské městečko s malebným přístavem Marsaxlokk a kulisy filmu Pepek námořník. Zvláštní kapitolou byly mysteriózní prehistorické Unesco chrámy Hagar Qim, Mnajdra a Tarxien, které jsou naprostým unikátem, pravděpodobně nejstarší stavěné budovy, které se dodneška dochovaly na celém světě. Přirovnala bych je třeba k Stonehenge, ale přesto, že jsou méně známé, jsou nejen mnohem komplexnější a starší, ale dle mého názoru i krásnější. Posední den jsme místním autobusem vyrazili do Valetty, opevněného hlavního města postaveného maltézskými rytíři v renesančním a barokním stylu. Sama jsem byla překvapená jeho krásou a jižanskou atmosférou úzkých kamenných uliček, barevných okenic a zasazením na chráněný skalnatý poloostrov.
Výlety byly opravdu hezké, ale nemůžu říct, že by byly s malým miminem nenáročné. Oříškem samo o sobě byly přesuny půjčeným autem. Přítel se poprvé za volantem na levé straně snažil nás nezabít a bezpečně se na místních tisíci a jedna kruháčích strefit do správného směru objezdu, což pokaždé dost jadrně komentoval. Já jsem na zadním sedadle multitaskovala. Na klíně jsem měla špatně držící navigaci a dělala navigátora, levou rukou jsem Májince zastiňovala obličej plínkou a pravou jsem jí hrkala hračkou, aby se nezačala nudit. K tomu bylo třeba samozřejmě alespoň jednou za 3 hodiny řešit její přebalení a nakojení, neustálé překládání z autosedačky do kočárku, popř. nosítka (projedeme/neprojedeme??) a sledování zda na ni nesvítí z nějakého úhlu sluníčko a zároveň, aby z kočárku/sedačky měla výhled a nevztekala se. Po prvním celodenním výletu jsem byla večer tak vyfluslá, že jsem si nebyla jistá, zda večer dojdu na večeři, po třetím celodenním výletu jsem už na večeři nedošla.
Zbytek naší malé rodiny byl ale v pohodě, přítel si kromě stresu s řízením vlevo užíval především historické památky a Májinka zkoumala všechno kolem, o všechno se zajímala, nebo si přinejhorším cucala dudlík a jen tak vegetila. Působila na mě jako houba, která vstřebává všechno ze svého okolí, líbilo se jí mezi lidmi i na výletech, ale asi nejvíc si užívala chvíle na pláži, kde si mohla pást koníky na čerstvém vzduchu jen v krátkém bodíčku a koukat jak děcka skotačí v bazénu, zatímco u nás už by byla nabalená do 3 vrstev v šedivém počasí. Za celý týden plakala jen první den, kdy si zvykala na nové prostředí, ale zbytek dovolené byla úplně v pohodě, zatímco se mnou doma je často unuděná a vyžaduje zábavu nebo k večeru bývá náladová.
Sečteno a podtrženo, 2/3 účastníků naší výpravy byly zcela happy a já jsem byla spokojená, ale odrovnaná. Ponaučení, které mi z této zkušenosti plyne, je že s miminem je třeba plánovat cca polovinu aktivit, než bychom zvládli jen sami dva, a to nejlépe na ráno nebo pozdní odpoledne, kdy není takové vedro. Celkově náš první cestovací pokus „s prckem v batohu“ hodnotím jako úspěšný, takže hurá příště už snad mimo (ne až tak nudnou) Evropu 🙂
Tipy na cesty s miminem:
– Konzultujte s pediatrem
– Vyzkoušejte si cestování nanečisto, někde odkud se můžete jednoduše vrátit domů, třeba na prodlouženém víkendu ve vašem okolí
– Do letadla vemte dudlík a pár hraček
– Nepočítejte, že můžete jet nalehko
– Nepřeplánujte, zvolte klidné tempo
– U cest do teplých krajů mějte na zřeteli, že mimino nemůže na přímé slunce, tudíž musíte zajistit plně zastínené místo na pláži a výlety si dělat pokud možno ráno nebo později odpoledne, kdy není příliš vedro
Pingback: Afroditin Kypr s rodinou - Z DENÍKU DOBRODRUŽKY