Nesmírně krásné pláže, bílý písek, tyrkysové moře, impozantní útesy i mělké zátoky, tiché horské vesničky i miliardářské přístavy, málo obydlená, se svéráznou kulturou i tajemnou historií. Všechno, co jsem četla o Sardinii znělo dokonale a vlastně ani nevím proč mi nepadla do hledáčku mnohem dříve!? Čas to napravit přišel pro nás a děti (3 a 7 let) v létě 2023 a můžu rovnou prozradit že po týdnu v SV Sardinii jsme odjížděli okouzleni a natěšení na „příště“ 🙂
Myslím že nejsme úplní plážoví povaleči, ale děti vodu milují, proto pár prvních dní trávíme v hotelu a u moře. Hotel je pohlednicově krásný: vkusné jednopatrové hotelové bloky s terakotovými střechami zasazené mezi bazény a subtropickou zahradu rozkvetlých oleandrů, s výhledem na dokonale tyrkysové moře a impozantní skálu Tavolara. Písek je jemný, ideální pro stavbu hradů, voda teploučká, na pláži se zdarma dají půjčit kajaky a SUPy a nalevo u skal se dá celkem úspěšně šnorchlovat.
Jelikož je areál poměrně rozlehlý, malým elektro-vláčkem se přesouváme dle chuti k bazénu nebo do restaurace. Musím říct že nejsem žádný gurmán, ale italská kuchyně teda nezklamala, já si libuji u báječných antipasti, Štefan u ryb a u dětí samozřejmě vedou těstoviny a výtečná gelato. Asi 90% osazenstva hotelu tvoří Italové a já obdivuji jak matky malých dětí mají perfektně udržované postavy, které dávají na odiv v designových plavkách, pečlivě nalíčené i učesané i při lelkování na pláži.
Smaragdové pobřeží
Sardinie je druhý největší středomořský ostrov takže jediný týden na její průzkum rozhodně málo, ale s pomocí malého Citroenku se snažíme objevit maximum alespoň z její SV část, Smaragdového pobřeží. Subtropické krajině dominují velmi scénické hory s žulovými útvary, které se svažují do průzračného moře v nekonečné šňůře zálivů a zátok. Nikde žádné betonové obr-hotely či řvavé akvaparky, na moři si plují bělostné jen plachetnice a miliardářské jachty, které potom na večer kotví v exkluzivních marínách. Té nejdražší, Porto Cervo, se bez výčitek vyhneme, ale krásou oněch hříšně drahých lodí se alespoň pokocháme v neobvyklém fjordu Poltu Quatu.
Nuragská kultura
Jedna z velkých zajímavostí ostrova je na ostrově zůstalo na 7000 záhadných nuragů. Jedná se o 3 a půl tisíce let staré, kruhové stavby, které plnily hned několik funkcí, jako obrané věže, sídlo náčelníka a svatyň. Ty nejznámější se nacházejí na jihu ostrova ale i v okolí Arzacheni je několik zajímavých exemplářů které navštěvujeme, včetně hrobky bájného obra/giganta. Areály jsou velice příjemné, vykopávky se mísí v olivovými háji a oproti plážím je máme prakticky jen pro sebe.
pohodou k dlouhověkosti
Na Sardinii přetrvává svérázná kultura pastevců, uzavřených mezi ochrannými štíty hor, kde některé vesnice mají největší koncentraci stoletých obyvatel na Zemi. Přezdívá se jim modré zóny (bez spojitosti s omezením parkování 🙂 a lidé z celého světa sem přijíždí přiučit se umění dlouhověkosti. To prý tkví v pevných sociálních vazbách, častém pohybu po prudkých kopcích, absenci neřešitelného stresu, vínu a střídmé stravě, která je zde ovšem nemoderně bohatá na sacharidy.
I my bychom chtěli zakusit něco z této utopie a navštěvujeme nedalekou vísku San Pantaleo na pozdní oběd. Ves je opravdu velmi scénická, ukrytá mezi skály, úzké uličky s barevnými domečky odhalují množství galerií, barů a restaurací. Všude před námi ale zavírají dveře – scusa, ale kuchyně právě zavírá… už se nevaří…příjďte nejdřív za 4 hodiny… je totiž doba siesty a nekompromisně od 3 do 7 zavřeno! Ochutnáváme tedy alespoň místní vína, která se nám zalíbila podstatně více a bez váhání můžu doporučit především bílou odrůdu Vermentino z oblasti Gallura.
La Maddalena – evropský Karibik
Po několika menších výletech jsme se pustili na celodenní expedici a jednoznačný highlight naší dovolené – návštěvu souostroví La Maddalena. Asi nejoblíbenější způsob jak se na tyto ostrovy jako turista dostat je výletní lodí. My máme ale rádi svou volnost a tak jsme se v přístavu Palau nalodili na trajekt a projeli ostrovy sami autem. Z navigačního hlediska se opravdu nejedná o složitý úkon, větší ostrov isla Maddalena má jen 5km na délku a obepíná ji jediná silnice, její sestra, La Caprera je ještě menší a cesta vede jen po hřbetu jejích hor. Složitější ale už je rozhodnout se na které z překrásných zátok zastavit a na které pláži složit deku. Celé souostroví je chráněné, nenajdete zde ani jediný plážový rezort či klub, nejsou zde žádné uniformní slunečníky a i bistra k obědu a občerstvení jsou zřítkavé, zato krásně usazené a s luxusním výhledem.
Na Maddaleně se mi nejvíce líbila pláž Spiaggia bassa trinità s klikatou stezkou přes písečné duny. Opravdu nám ale spadly brady na ostrově Caprera, jejíž piniové háje, žulové valouny a tyrkysové zátoky s kotvícími plachetničkami tvořily nesmírně krásné scenérie. Nemohla jsem se ubránit vzpomínce na můj oblíbený ostrov v Karibiku – Antiguu, který mě před pár lety chytl za srdce a zřejmě jsem nebyla jediná, protože na Capreře si svou rezidenci postavil i slavný sjednotitel Itálie, Guiseppe Garibaldi.
Tahiti po italsku
V nejbližším okolí jsme se vydali ještě na proslavenou pláž La Cinta nad San Teodorem, které se také přezdívá Tahiti. Pláž to byla opravdu pěkná, dlouhý pás bílého písku, s mělkou zcela tyrkysovou vodou, ale … těch lidí!!! Takovou hlavu na hlavě jsem teda neviděla od doby, kdy jsme na Balatonu přestali chodit na veřejné pláže. Nezbývalo než přivřít oči, zaplout do křišťálové vody a ty davy za zády zkrátka ignorovat. Skutečností ale je, že Sardinie ač jakkoli panenská, stále zůstává v Evropě a především v srpnu, kdy se pohnou na dovolenou prakticky všichni Italové jsou známé pláže k nehnutí a je potřeba s tím počítat.
Chuť jsme si ale rychle spravili úplně posledním výletem za delfíny, kteří si oblíbili okolí rybí farmy jen 15 minut lodí od našeho hotelu. Příhodná doba pro tento výlet je na podvečer, kdy se ve zdejší lososí farmě krmí, což láká k příživnictví i jiné malé rybky a na těch zase hodují oblíbení delfíni. Zapadající slunce barví celý záliv do hřejivých odstínů, hladké delfíní hřbety čeří hladinu kolem nás a já jsem si jistá že na Sardinii se určitě jednou vrátím. Na déle a s plachetnicí nebo karavanem, ať to stojí za to!
Praktické informace
Měli jsme koupenou klasickou dovolenou se slovenskou CK Satur, která zahrnovala charterový let se Smartwings z Bratislavy do Olbie, hotel a stravu. CK Satur jsem vybrala především dle naprosto bezkonkurenční ceny za pěkný plážový hotel přímo na Smaragdovém pobřeží. V hotelu byly také 2 animátorky Saturu pro děti, ale bohužel celkově na zájezdě bylo velmi málo dětí, takže se žádná velká organizovaná zábava nekonala, snad jen večerní minidisco společné pro všechny hosty hotelu.
Hlavní výhoda letu byla, že směřoval přímo do Olbie, jen cca 20 min od hotelu. Nevýhoda rozhodně odletový čas z Bratislavy ve 4 ráno. Jinak byl celý let v pohodě, letělo se na čas, na palubě bylo k zakoupení malé občerstvení.
Jídlo jsem už komentovala, naprosto vynikající strava AI 3x denně, víno a výběr ostatních lihovin v ceně. Moje oblíbené bylo odpolední proseco u bazénu. Nevýhoda byla že nebylo žádné bistro ani bar přímo na pláži, takže jsme se museli na oběd vracet nahoru do restaurace a s sebou si nést pití.
Hotel VOI Colonna, moc pěkný hotel v Sardinském stylu nízkých bungalovů. Hotel je dost rozlehlý a čím dražší pokoj, tím blíže jste k pláži. Nejlepší jsou pokoje v plážovém bloku, které mají i dedikovaný prostor v restauraci a první 2 řady lehátek na pláži. Náš pokoj byl velmi pěkný, s teráskou a krásným výhledem, ale nepatřil do plážového bloku. Z toho pramenila moje snad jediná nespokojenost,spojená s lehátky na pláži, kde jsme mohli využívat až zadnější řady.
Auto jsme měli půjčené přímo z hotelové půjčovny, cca 80 EUR na den. Ježdění na Sardinii je poměrně příjemné, cesty jsou dobré i dobře značené. Trajekt na La Maddalenu funguje velmi jednoduše, z přístavu v Palau vyjíždí po půl hodině 2 společnosti, přijedete, koupíte lístky a stoupnete si do fronty společnosti, která má bližší odjezd. Vše na místě.
Pro další inspiraci na cesty s dětmi navšivte rubriku S prckem v batohu