První zemí na mé cestě je Indie. Jak jinak. Byla to první země do které jsem podnikla výlet jako nezávislá cestovatelka. Indie mě nadchla, kvůli ní, její jedinečnosti a pohádkovým scenériím miluju cestování. Jsem zde již počtvrté. Pokaždé jsem projela jiný kus a i nyní se chystám na místa, která jsem ještě neviděla. První zastávkou je jižní stát Kerala, kde údajně žijí indičtí bohové. Na této části mě doprovází dlouholetá kamarádka, též zkušená cestovatelka Míša.
Jedeme taxíkem z letiště do Fort Cochin a já z okénka pozoruji okolí. Kombinace třiceti stupňů, hájů palem a exotické vůně ve mně vždy vzbudí stejné procesy – do mých žil se vyměšuje adrenalin se serotoninem a způsobují, že se cítím naprosto šťastná a vzrušená ze zážitků, které mě čekají. Dlouhé hodiny v několika navazujících letech, týdny příprav a obavy z neznámého jsou ty tam. Pražská zima, sníh a šeď se zdají být součástí jiného života.
Fort Cochin je naší první destinací. Je to turistická metropole Keraly se spoustou koloniální architektury a příjemnou turistickou vybaveností. Ubytováváme se v hojně rozšířeném zařízení typu „home stay“ (dole bydlí rodina a nahoře se pronajímají pokoje pro hosty) a hned po pořádném spánku se vydáváme na průzkum. Navštěvujeme několik památek z koloniální éry: dánský palác, kostel, kde byl pochován Vasco de Gamma, židovskou synagogu. Na to, že je v Indii pouhých 2,3% křesťanů a asi 0,0…05% židů, netradiční kombinace. Uchvacuje nás trh koření, kde se suší, třídí a balí, ale především úžasně voní a chutná čerstvý zázvor. Jednou z hlavních atrakcí Cochinu jsou 500 let staré čínské rybářské sítě. Rybolov probíhá ráno a je třeba pěti rybářů, aby síť za pomocí kladky vytáhli. Rybáři nás berou mezi sebe a za chvíli taháme síť s nimi.
Fort Cochin opouštíme po 2 dnech a jedeme do Allepey, města známého jako výchozí bod pro prozkoumávaní keralských „backwaters“ neboli kanálů. Průvodce slibuje „Venice-like feeling“ ve skutečnosti je to ale další indické město, špinavé a hlučné. Večer zkoušíme ayurvedickou masáž. Ayurveda je systém tradiční indické medicíny, který je založen na bylinných přípravcích a masážích a vznikl právě tady v Kerale, asi před 2 tisící let. Masáž je úžasná, zkušená masérka mě polévá litry horkého oleje a mne na všech možných místech. Překvapením je ale závěrečná koupel, kdy mě masérka vlastnoručně od oleje vydrhne mýdlem a šamponem se saponátovou konzistencí (pro mé vlasy zvyklé jedině a pouze na Redken, zásadní úraz).
Druhý den jedeme v kanoe na výlet po idylických kanálech. Celý den je neuvěřitelně relaxační, kanály jsou tiché, lemované palmami a exotickými rostlinami, v našem kanoe jsme jen my dvě a průvodce. Na snídani i oběd se stavujeme v obydlích vesničanů, velmi prostých domcích a ochutnáváme tradiční pokrmy. Základem všeho je rýže, potom málo zeleniny a ještě méně masa, to je zde evidentně vzácné. Vždy při monzunech jsou všechny domy vytopené, takže vesničané vlastní opravdu jen základní věci, které si můžou každý rok jednoduše sbalit (vzpomínám na bolestné stěhování mých tisíců zbytečností).
Odjíždíme z Allepey a vydáváme se směrem do vnitrozemí do národního parku Periynar. Cesta je krásná, nejdříve lemovaná kanály, potom se zvedá do hor a obklopují ji čajové plantáže. Paní i s dítětem na vedlejším sedadle si ze mě udělaly polštář, což mi vůbec nevadí a kochám se vyhlídkou. Ještě večer se pouštíme na vyjížďku na slonech, která je zakončená koupáním slona a následným koupáním nás, které spočívá v tom, že si sedneme slonovi na záda, ten nabere vodu do chobotu o ošplíchá nás. Zajímavý zážitek. Odcházíme kompletně zlité a naprosto vysmáté.
Ráno nás čeká cesta do národního parku. Nejprve jedeme jeepem, potom máme snídani a vyrážíme na trek. Po cestě jsme viděli bizona asi ze dvou kilometrů,( což u mě znamená neviděla nic) a na treku sledujeme divokého slona za keřem (taky znamená neviděla nic). Nakonec si spravujeme skóre opicemi a místním druhem veverky. Odpoledne začíná pršet, tak se vracíme do hotelu.
Pro nás posledním místem v Kerale je městečko Munnar, schované uprostřed hor porostlých čajovými plantážemi. Zde se kocháme především výhledy a procházkami tou neuvěřitelnou čajovou krajinou. Jeden a půl dne za pomocí dopravy rikšou, jeden den na celodenním treku. Trek prochází i plantážemi koření. Nejdříve vystoupáme na horu a potom dlouze scházíme prudkými cestičkami. Nožičky mě z nich bolí ještě 3 dny.
