Mýty o lovcích lebek, ženách i mužích s potetovanými obličeji, uctívání přírodních sil. To jsou útržky, které se donesly k mým uším a plán na návštěvu této odlehlé části Indie byl na světě. Skoro ale jakoby to nebyl výlet do Indie, nikde žádní nahaněči ani hotely a dopravní síť průměrná až neexistující. Odlehlost a omezená infrastruktura, ale vždy slibuje spoustu zážitků.
KDE TO JE: severo-východní Indie
PROČ TAM JET: NP Kaziranga, původní horské kmeny s mizející kulturou
ZA KOLIK NEJLEVNĚJI: bez vlasní dopravy 30USD/osoba/den, s vlastní dopravou 100USD/osoba/den, permit Arunačalpradéš 50USD
Navštívili jsme několik spolkových států Indie (dohromady je jich tu 7, odtud přezdívka 7 sester) a každý byl jiný. Začali jsme v Asámu – státu proslavanému největšími čajovými plantážemi světa. Navštívili jsme zde skvostný park Kaziranga s nosorožci indickými a odlehlý říční ostrov Majuli.
V Nagalandu žijí bývalí lovci lebek, dnes už jsou to děděčkové, ale stále nosí hrdě svá tetování a náhrdelníky s bronzovými hlavami, které značí, kolik jich „ulovili“.
V Arunačalpradéši jsme navštívili údolí Ziro, proslavené ženami s nosními ucpávkami a tetovanými obličeji. Prý se v dávných dobách chtěly zprotivit násilníkům z okolních kmenů. Místní lidé také praktikují víru ve „slunce a měsíc“ jako hlavní božstva. Různým duchům staví totemy před svými domy i kolem vesnic.
A nakonec jsme zavítali do Mégaláje, kde jsou hlavou rodiny ženy. Kromě toho je zde i nejdeštivější místo na světě – spadne zde asi 30x více vody než u nás! Kuriozitou také je, že si místní lidé přes četné potoky a řeky stavěli živoucí mosty z kořenů fikusů. Opravdová džungle!
