Vůně jasmínu vás vítá už na letišti, když přijíždíte do tohoto ostrovního státu proslulého pod názvem Cejlon. Krásné ženy v pestrobarevných sárí, muži v dlouhých sukních, pekelně pálivé kari i lahodně jemný buvolí jogurt, staleté banyanové stromy a rozvážné rodinky slonů, vás čekají, až projdete jeho branami. Ve starých královských městech si na své přijdou milovníci historie, v horách nadšenci pro čaj a přírodní scenérie, u moře odpočinku-chtivý požitkáři.
Sedím na skále, kousek od řeky, kde se přede mnou koupe asi 60 slonů. Malí, velcí, rozverní i líní. Zvlášť povedená jsou sloní mimina, potápí se, nabírají do chobotu vodu a vystřikují ji kolem, jako vodotrysk, vše pod ochranným dohledem mámy, ke které si občas přijdou sosnout trochu mlíčka. Nejroztomilejší podívaná za dlouhou dobu. Všichni sloni jsou ze státního sloního útulku v Pinnewale, kousek od Kandy. Mahautové je každé dopoledne i večer naženou do tropické řeky na koupání a zajistí tak turistům krásnou a velmi oblíbenou podívanou.
Kandy je moje první zastávka na putování po Srí Lance a pro tuto zemi mě naprosto nadchne. Ač druhé největší město na ostrově, má klidnou atmosféru a u břehu jeho jezera se dá nasávat historická atmosféra i příjemně odpočívat. Srí Lanka je země buddhistická a v Kandy je uložena nejsvětější relikvie ostrova – Buddhův zub, který byl prý ukraden z jeho kremačního lože v Indii před 2500 lety. Zub je uložen v sérii několika zlatých truhel v chrámu, který dříve býval součástí královského paláce a navštívit jej je zážitek zvláště v průběhu každodenních ceremonií. Do zamčené svatyně mají přístup jen nejvyšší kněží, kteří mu každý den třikrát nosí obětiny a potravu. V té době se za zvuku bubnů a píšťal dveře otevřou a věřící i zvědaví turisté mají možnost na pár sekund zahlédnout zlatou truhlu. Kromě chrámu svaté relikvie a fotogenických koloniálních budov je v okolí Kandy k vidění ještě zmiňovaný sloní sirotčinec a elegantní botanická zahrada, kterou založili Britové a procházka jejími úhlednými záhony a pod labyrintem větví stromů je velmi půvabná.
Z Kandy se přesouvám do horského městečka Nuwara Eliya, kde se nachází nejznámější plantáže proslaveného cejlonského čaje. Nuwara Eliya bývala anglická horská stanice a anglickou atmosférou to tu doslova čiší. Jsou tu dřevěné domky se záhony trvalek, dostihová dráha i golfové hřiště. Nejoblíbenější zábavou je samozřejmě návštěva plantáží a továren na zpracování čaje, kde vám ochotně vysvětlí celý proces. Horský terén ale nahrává i přírodním scenériím, je zde hned několik velkých vodopádů a krásný národní park Hortnons plains (Hortnovy pláně). Příroda náhorní plošiny je úchvatná, oproti tropům o pár hodin dále, je zde studené klima, traviny, na kterých se pasou jeleni a horská džungle s mechovým porostem. Všechno to končí ostrým srázem několik set metrů, jakoby zde končilo vše, končil celý svět. Při vstupu mě ale nemohl nezarazit rozdíl ve vstupném pro domorodce a cizince. Zatímco místní platí cca 10kč, cizinec zaplatí celých 500kč, což je 50ti násobek. Tento poměr cen je na celém ostrově běžný a je rozhodně nejvyšší, co jsem viděla kdekoli jinde v Asii. V tu chvíli mi dojde, že na Srí Lance zkrátka chtějí naše prachy a nebojí se o ně říct. Jak nebuddhistické.
V Nuwaře mám tu smůlu, že mi začíná pršet, minimálně každý den celé odpoledne, v podstatě až do konce mé cesty. Je to monzun, který sice končíval v listopadu, ale díky změnám v globálním klimatu je jeho termín nyní neodhadnutelný. Vlaková dráha protínající hory a plantáže desítkami mostů a tunelů vede do dalšího horského městečka Ella. Mají zde být jedny z nejkrásnějších výhledů na Srí Lance. A skutečně, když si přivstanu a vyzbrojím se pláštěnkou, můžu obdivovat panoramata z vyhlídkových bodů Ella rock a malý Adamův vrcholek.
Touha po kousku autentické, neturistické Srí Lanky mě zavede pod hory do městečka Wellawaya, v jehož okolí jsou dvě archeologická naleziště se sochami Buddhy. Krajina je plná zelených rýžových políček, po kterých se hrdě promenádují divocí pávi, v lesích létají ledňáčci a vstupné na památky je symbolické. Další zastávka, poutní město Kataragama je svaté zároveň pro tři náboženství – buddhisty, hinduisty a muslimy. Na nedělních obřadech jsou tu tisíce místních poutníků, kteří přináší náruče květin a ovoce pro uctění bohů či Buddhy, zvoní se na zvony, pálí se vonné tyčinky.
Na jižní rovině se rozprostírá také několik národních parků, kde stále buší putují divocí sloni a na větvích stromů na svou kořist číhají leopardi. Já opouštím neturistickou stezku a se jedu podívat do NP Yale, jednoho z nejznámějších. Vyjíždíme džípem před úsvitem, a v teplém ranním světle pozorujeme hejna letících ptáků, pávy sedící v korunách stromů, vodní buvoly užívající si koupel v jezírcích, krokodýly vyhřívající se na březích a rodinku divokých slonů při snídani. Na leoparda štěstí nemáme, ale přesto celé posádce našeho džípu návštěva Yale velmi líbí.
Na závěr mi zůstala skutečná koloniální perla Srí Lanky – původně holandské městečko Galle. Uličky krásně dochované pevností jsou tiché a čisté, ubytování v holandských domech připomene domov, obchůdky prodávají kvalitní suvenýry a v restauraci vám udělají chutné evropské jídlo i kapučíno Lavazza. Zkrátka kousek Evropy v tropech, což mi zrovna padne do noty. V okolí Galle jsou i proslavené pláže Hikkaduwa a Unawatuna, kde si užiji i povalování v lehátku a plavání v tyrkysovém moři.
Jedním z hlavních přírodních zdrojů, kterými Srí Lanka oplývá, jsou drahé kameny. Rubíny, smaragdy, safíry…pro milovníka šperků pravý ráj. Na Srí Lance si ale ten svůj drahokam najde každý člověk. Mě se například líbí názor slavného spisovatele sci-fi Arthura C. Clarka, který zde žil kus svého života. Pro něj byl největší poklad zdejší obloha, která je prý na Zemi nejlepší k pozorování galaxie. Úděl snílků.