Na toto město jsem byla zvědavá už od chvíle, kdy jsme sem koupily letenku. Pamatuji si ji z mé první cesty, asi před 10 lety. Tehdy jsem po jednom dni tady chtěla okamžitě odjet domů. Smrad, špína, žebrající a zmrzačení lidé, hnusné ubytování. Takto si ji pamatuji. Věděla jsem ale také, že jsme neměli průvodce, bydleli asi na špatné straně města a bloumali od nikud nikam. Tentokrát by to mělo být snad jiné.
Při cestě z letiště se potvrzují moje minulé zkušenosti, smog a smrad z milionových slumů nezmizel. Při pohledu ven na mě padá úzkost a stísněnost. Představuji si, že takto musí vypadat města, kde je válka. Rozpadlé, polozbořené budovy, odpadky, lidé všude na ulicích. No, jsme tu jen na 2 dny, tak snad to nějak sneseme.
Po příjezdu do hotelu se ale vše začíná měnit. Tentokrát bydlíme v turistické oblasti – čtvrti koloniální architektury a parků, kde se hraje kriket. Hotel je sice úplný low-end, ale u stropu máme kouzelné indické vyřezávané mřížky a zdobené stropy. Ráno si dáváme k snídaní kapučíno (!!!!) a pečivo a vyrážíme na sightseeing.
Dnes jsou na programu dne koloniální památky a slavné bombajské bazary. Kousek od nás se nachází bombajské historické nádraží. Budova je to skutečně impozantní, dle Lp je to dokonce nejvýznamnější koloniální budova v Indii. Dnes je toto nádraží nejvytíženějším nádražím v Asii a denně jím proteče cca 2,5 milionů lidí. Denně!!! Není divu, že je to také lákadlo pro teroristy, kteří zde před pár lety zabili asi 50 lidí bombou odpálenou na těle sebevražedného atentátníka.
Pokračujeme prohlídkou soudu (Míša – právnička je v sedmém nebi), univerzity, Gateaway of India a lobby luxusního historického hotelu Taj. Noc zde stojí asi 13 tisíc korun, ale hotel plně dostává závazkům plynoucím ze svých cen. Vše krásně exoticky voní, interiér je v klasickém stylu mugalských paláců, s krásným nábytkem, květinami, luxusním bazénem v atriu atd. Hotový ráj, chci zde strávit noc alespoň na sofa u recepce.
Odpoledne pokračujeme na bombajské bazary a tržiště. Vše je ve spleti uliček, podle mapy nenalezitelné, musíme se ptát a sledovat instrukce místních. Nejdříve nacházíme kouzelný trh na potraviny, poté trh se starožitnostmi, který bych nejraději vykoupila. Mají zde nádherné věcí – sošky, nábytek, obrázky, 100 let staré i nové napodobeniny. Ceny jsou celkem příznivé, ale doprava do Evropy vše o 100% prodraží, takže odcházím se zamáčknutou slzou. Trh s textiliemi je tak obrovský a spletitý, že jen nasajeme atmosféru a odcházíme.
S obrovským hladem (naposledy jsme jedly ono kapučíno s pečivem) se zhroutíme do Pizza Hut a pořádáme další porci karbohydrátů. Vegetable fried rice se zkrátka rychle přejí.
Další den zjišťujeme, že se v okolí našeho hotelu běží Bombajský maraton. Půlka města je kvůli tomu zavřená pro dopravu a nám trvá asi hodinu než najdeme taxíka. Ten nás odváží na další sightseeing – vidíme starodávnou nárdž do jejíhož středu zapíchl šíp sám bůh Rama a rezidenční čtvrt Bombaje, která nás ničím neoslní. Poté, ale přichází řada na věc, na kterou se již od Cochinu těšíme- nákupy. Navštívíme 2 nákupní centra, jedno více indické a jedno luxusní v evropském stylu. Já se zamilovávám do 2 indických značek – jedna je Urban Yoga s potřebami a oblečením na jógu. Vše z velice příjemných materiálů a s vkusným vzorem. Nakupuji indickou halenu použitelnou i jako minišaty na pláž a legíny. Druhá je Luxurious Ayurveda s přírodní kosmetikou. Vyzkouším snad úplně všechno, ale pak si vzpomenu na svou 10tikilovou kosmetickou tašku, která bezesporu tvoří nejtěžší součást mé krosny a nechám si zajít chuť.
Večer zatoužíme po pravém bolywoodském trháku a vyrážíme do kina. Představení nezklame – je zde hodně zpívání, tanců, krásných lidí, které v Indii nepotkáte na ulici snad nikdy, lásky a dramatu. Diváci vše prožívají s hrdiny, smějí se, povzbuzují, komentují.
Večer si Míša balí krosnu, odváží vše, co jsem vyhodnotila ve svém baťohu jako zbytečné a jede na letiště a odtud do Čech. Zůstávám sama – dovolená končí, prázdniny začínají.
