Život a smrt v Singapuru

Jako fata morgana působí Singapur, maličký ostrov zaklíněný mezi Malajsií a Indonésií. Uprostřed chaosu, chudoby a špíny je jeho organizovanost, prosperita a čistota skoro surrealistická. Singapur nabízí prvotřídní kuchyni, noční zábavu, nákupy, čistou, funkční veřejnou dopravu. Lidé jsou tvrdě pracující a dobře vydělávající, s (pravými) kabelkami Louis Vuitton a plynnou angličtinou. Zdejší svět je útěkem z Asie do západní civilizace. Zůstává jen tropické počasí s teplotami šplhajícími se ke 40 stupňům a 100% vlhkost. Ale i to se zde snaží přebít neustálým proudem ledového vzduchu z milionů klimatizačních jednotek. Iluze je dokonalá.

Do Singapuru přijíždím po dvou měsících strávených v Indonésii. Poslední týden v chatičce na pláži s nádrží studené vody na mytí a tureckým záchodem. Po všem, co jsem o Singapuru slyšela, je jasné, že kontrast bude obrovský. Přijíždím autobusem ze severu, v Kuala Lumpur se ujišťuji, že můj autobus jede na ulici, kde máme rezervovaný hostel. Po přejezdu hranice znovu s řidičem debatuji, kde přesně na Levender street autobus staví. Řidič mi ale najednou povídá, že konečná na Levender street není. „Vždyť jsem se ale ptala, zda jedete na Levender“ bráním se. Svou odpovědí mě naprosto odzbrojí: „yes we go, but we dont stop (ano, jedeme, ale nezastavujeme)“. Musím se smát, asi to s tou odlišností nebude tak žhavé. Podobnou odpověď bych čekala kdekoli v chaotické Asii.

DSC_2006.JPG

V Singapuru se setkávám s kamarádkou Míšou, se kterou absolvujeme její dovolenou v Singapuru a Malajsii. Dále využijeme velmi příjemného provedení městem Evčou a Martinem, kteří sem na rok přesunuli své bydliště. Prohlídku města začínáme procházkou a obědem v Little India, pokračujeme nákupy v China townu, večeří a koktejlem Singapur sling ve stylovém distriktu Clarks Quye a na závěr naprosto  strhujícím výhledem na noční skyline Singapuru z nově postavené Marina Bay. Město funguje perfektně, metro jezdí na vteřiny přesně, taxíky nestojí v zácpách, jídlo je chutné, ulice uklizené. Spousta národností zde žije v klidu, míru a harmonii. Indové mají svou čtvrť, Číňany svou, expati se zavírají do svých luxusních kondomínií, všichni společně poslušně dodržují zákony, neplivají, nežvýkají, na ulicích nemočí.

DSC_2080.JPG

Člověk se musí ptát, jak něco takového mohlo vzniknout. Na rovníku, bez surovinových zdrojů.  Zapátrala jsem tedy v literatuře a zjistila, že to, co dnes Singapur je, je zásluha pouhých dvou mužů. Prvním byl zakladatel Singapuru Sir Stamford Raffles, po kterém se dodnes pojmenovávají ulice, hotely i nákupní centra (a ano je to stejný Raffles, po kterém se jmenuje i největší květ Rafflesia). Druhým ministerský předseda v 2. polovině 20. století Lee Kuan Yew. Raffles měl jako zaměstnanec Východní Indické společnosti vizi svobodného přístavu, pod britskou správou. Pro svůj záměr si vybral tropický, bažinatý ostrov, v jehož útrobách řádili tygři a díky svým diplomatických schopnostem vyjednal jeho nezávislost na Malajsii. Nalákal sem ambiciózní obchodníky, kteří chtěli zbohatnout a s jejich pomocí vznikla velmi dobře prosperující, ale dost nebezpečná obchodnická společnost, která takto fungovala až do šedesátých let. V té době se ujal vlády Lee, který sem díky daňovým úlevám přilákal zahraniční kapitál a potom s penězi získanými od zahraničních společností vybudoval anglický vzdělávací systém, což vedlo k rychlému ekonomickému růstu. Na druhé straně Lee zavedl přísný pořádek, počínaje potlačováním politických oponentů, svobodným vyjadřováním názorů až po vyhlášený zákaz plivání žvýkaček. On udělal ze Singapuru to, co je teď. Byl premiérem 30 let a prý když odcházel, sliboval, že se vrátí i ze smrtelné postele, pokud se v Singapuru bude dít něco, s čím nebude souhlasit.

Největší zábavou dnešních Singapuřanů je shopping a ten se chodí provozovat na proslavenou nákupní ulici Orchard road. Nechoďte, ale pokud nemáte naditou peněženku. Ulice je totiž plná luxusních obchodů, v nichž lidé nechávají astronomické sumy. Stánky s napodobeninami, kterých je plná Kuala Lumpur nebo Bangkok zde opravdu nenajdete, ale je možné, že i zde se projevuje krize. Na Orchard road se totiž před pár dny otevřelo první H&M a na to abyste se dostali do jeho prodejny, se zde stojí čtyřikrát zatočená fronta!

DSC_2077.JPG

Pokud toužíte po kulturním vyžití, nabízí se hned několik muzeí. My volíme návštěvu Asian civilisations museum, které vysvětluje historii a kulturu všech asijských národností, které zde dnes žijí, a že jich není málo. Expozice jsou krásně vizuálně ztvárněné a nejsou zahlcující. Pokud chcete při cestě Asií navštívit jen jedno muzeum, pak bych doporučila toto.

DSC_2051.JPG

Singapur je také známý pro své zelené plochy. Naše celodenní návštěva zdejší zoo se okamžitě stává hlavním highlightem návštěvy Singapuru. Na volných prostranstvích bez klecí zde žijí zvířata především z tropických a subtropických oblastí, včetně velmi vzácných druhů. Bílý tygr, kterých tu mají hned několik, je ve volné přírodě již několik desetiletí vyhynulý. Ke všem zvířatům a pavilonům jsou velmi srozumitelné popisky a tabule se zajímavostmi. Například se zde dozvídám, že anglické označení klokana „kangaroo“ vzniklo tak, že se britští kolonizátoři ptali domorodých Australanů, jak se jmenuje ono podivné, hopsající zvíře a oni jim odpověděli, že neví, což se v jejich domorodém jazyku řekne „kangaroo“. A tak se dodnes klokanovi říká „nevím“.

DSC_2043.JPG

Život v Singapuru tedy plný západních vymožeností. A co smrt v Singapuru? Kdo tam byl, ten ví, kam mířím. Každý Čech, který sem totiž zavítá, se minimálně jeden den baví nápisy ve zdejší městské hromadné dopravě. Ta se totiž jmenuje Singapore Mass Rapid Transit a má zkratku SMRT. V metru vás tak tedy například nabádají, že nyní můžete se smrtí i večeřet a nakupovat, což je podle výrazů modelů a modelek na plakátě evidentně velká zábava. Pokud máte dotazy, můžete kontaktovat zaměstnance smrti, nebo se podívat na www.smrt.com.sg a podobně.  Jistě zde nikdo netuší, jakou zábavu českým turistům těmito výzvami připravili. Když jedu za 3 týdny na singapurské letiště, kvůli letu do Číny, světelná tabule hlásí „thank you for boarding SMRT (děkujeme, že jste nastoupili do smrti)“. Na sucho polknu. Tohle si mohli odpustit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *