S malou pirátkou do Karibiku

IMG_0844

Existuje snad lepší únik před chladem a šedí evropské zimy než Karibik? Zavřete oči a uvidíte bílé pláže lemované palmami a omývané tyrkysovým mořem, ucítíte hřejivý dotek zlatého slunce společně s voňavým mořským vánkem hladící vaši pokožku a – nepřináší vám snad zrovna číšník i koktejl z čerstvého ovoce? Propadnout snění není nikterak těžké a to platí dvojnásob, pokud právě prožíváte svou první zimu na mateřské a v mém případě, vůbec první zimu v Evropě po šesti letech. Toužím po slunečních paprscích, ale také nových podnětech, zážitcích a mini-dobrodružstvích. 14 dní válečka v hotelu u pláže nepřichází v úvahu, ale s naší 8mi měsíční holčičkou ani klasický baťůžkářský život na cestě.  Nezbývá tedy než být kreativní a hledat nová řešení.

Proč plavba po Malých Antilách?

Jednoduchou rovnicí – bezpečnost + dostatek aktivit + co nejméně bolestný let, jsme rychle na mapě zamířili na Dominikánskou republiku, kam společnost Condor létá přímým letem z Vídně  přímo na pláž v Punta Caně. Nad průvodcem Lonely planet jsme dále plánovali co zde budeme moct podniknout. Vše znělo lákavě – nad rámec koupačky v Punta Caně, spousta aktivit –  lodní výlet na velryby v zátoce Semana, projížďky na koni k vodopádům, trekování na nejvyšší horu Karibiku Pico Duarte či nejstarší město Nového světa, Santo Domingo. Jenže, co z toho můžeme dělat s miminkem?? Postupným vyškrtáváním, jsme zjistili, že kromě koupačky a návštěvy Santo Dominga vlastně nic. Na koně, do džungle ani do malé bárky na volném moři s Májinkou rozhodně nevlezu…

Takže znova pátrat v průvodcích i na Internetu a v hlavě se mi začalo rýsovat řešení, které by mě jako “nematku” naprosto neoslovilo: plavba výletní lodí. Jenže teď jsem viděla samé výhody – západní standard ubytka i jídla zajištěn a ještě se přes noc zcela bezpečně a pohodlně přemístíte vždy na nový ostrov. V porovnání s ostatními částmi světa jsou plavby v Karibiku nejlevnější a také představují levnější variantu, než kdybyste platili ubytování, jídlo a dopravu mezi ostrovy zvlášť. Začala jsem se tedy vidět na balkóně kajuty, jak s Májinkou v náručí pozorujeme západy slunce za sopečnými štíty Antil či jak skotačíme v teploučkém moři různých ostrůvků a tuto představu hučela tak dlouho do přítele, až nakonec podlehl a odsouhlasil, abych zaplatila zálohu týdenní plavby po ostrovech St.Kitts, Antigua, Martinik a Guadeloupe.

Expediční přípravy a let

Připraveným štěstí přeje a tak jsme se snažili opět nic nepodcenit. Děti do 1 roku by se ideálně vůbec neměly dostat na sluníčko, a tak jsem Amazonu udělala slušný nákup plážového stanu se SPF50, plavek se SPF50, několika apartních kloboučků, bezpečné nafukovačky či ultra-lehké plážové osušky. Na českých e-shopech se pak daly sehnat sun-blocky pro děti a také repelent vhodný už od 6ti měsíců. Tesco dodalo kašičky a přesnídávky, něco půjčila kamarádka a zbytek jsme seskládali z domácích zásob. Šok nastal, když jsme se to snažili nabalit do kufrů se zaplaceným limitem 50kg. Převyšovali jsme více než o 10kg! Takže zase všechno ven a přesunout do obřích tašek, které nám šetřily váhu těžkých kufrů.

Čekal nás nonstop let Víděň – Punta Cana, 11 hodin tam a nakonec 9,5 hodin zpět. Na letišti ve Vídni jsme nechali auto, s miminem se přednostně odbavili i naboardovali. Let samotný proběhl bez větších potíží. Jak jsme si už vyzkoušeli při cestě na Maltu, na vyrovnání tlaku v ouškách při startu a přistání je dobré kojit nebo cucat dudlík. Přibalili jsme pár hraček, i když obyčejný katalog či sáček se sluchátky fungoval pro zabavení ještě lépe. Největším zádrhelem na dlouhých letech je samozřejmě prostor. 11 hodin na jediné miniaturní sedačce nenávidí každý a mít navíc kojence na klíně, je prostě peklo. Příručky pro cesty s dětmi dokonce doporučují odmítnout letenku pro kojence zdarma a zaplatit mu vlastní sedadlo. My jsme tak trochu vyčůraně spoléhali, že letadlo nebude plně obsazeno a podaří se nám domluvit sedadlo navíc zdarma. To se také na obou letech stalo, poprvé si od nás s úlevou odsedla spolusedka a podruhé nám vyšli vstříct jiní pasažéři, kteří se přesadili, abychom měli místo navíc. Při letu samotném se dítě chová stejně jako doma, hraje si, papá, přebalit můžete na záchodech, když se mu něco nelíbí, řve, když je unavené tak usne. Z toho hlediska jsou lepší noční lety, což pro nás byla cesta nazpět, kterou Májinka v podstatě celou prospala.

Aklimatizace v Punta Caně

Na letišti v Punta Caně jsme měli domluvený přes stejnou CK jako hotel i transfer do hotelu a pro mě zajímavou vložkou byla uvítací řeč paní delegátky, která dělá podobnou práci jako já, ale chudina asi s úplně negramotnou klientelou, protože nám vysvětlovala, že se musíme na pláži natírat opalovacím krémem a že spolknout kapku vody z kohoutku při čištění zubů bychom měli přežít ve zdraví. Taky nám pomohla se zapsat v hotelu, najít bankomat, restauraci i cestu na pláž, kdybychom se v tom velkém komplexu chtěli ztratit 🙂

4 dny před plavbou a 2 dny po ní jsme strávili v hotelu na pláži Cabezza de Torro, která se s pouhými třemi hotely nachází mezi rušnými plážemi Punta Cana a Bavaro. Poprvé v životě jsem byla soukromě ubytovaná v resortu all inclusive a jako propagátorka individuální turistiky bych to asi měla okamžitě odsoudit jako “nechutný a neekologický příklad masové turistiky odtržené od kultury a reality země”, což to také je, ale musím uznat, že jako rodina s malým dítětem jsme ocenili zdejší zázemí: nachystané jídlo, úklid pokoje, krásně udržovaný komplex zahrad, pravidelné vystříkávání proti komárům i písečným muškám, na dosah obchod i doktor.

Pláž byla moc pěkná, čistá, bílý písek, dostatek lehátek, na jedné straně živější s animacemi a hudbou a my jsme se vždy sklidili na stranu, kde byl klid a možnost stínu pod stříškou z palmových listí. Zpestřením pobytu na pláži byla také dvojice potetovaných Kanaďanek na vedlejším lehátku, které o sobě později prozradily, že se živí jako prostitutky a které koketovaly se všemi místními beach boyi. Z každého dřív nebo později začaly tahat detaily jeho sexuálního života a tak jsme se i my dozvěděli, že je ve východní Dominikánské republice normální mít více dětí s více ženami; zplodit tyto děti pod vlivem zdejšího alkoholu Mamajuana (směs vína a rumu naložená ve skořici, nezaměňovat s marihuanou); popírat jakýkoli vážný vztah s kteroukoli z matek svých dětí a dále se věnovat všem opuštěným dívkám na pláži :-)))

Že to bylo masové ale nelze popřít a mezi další nevýhody patří svým způsobem i program all inclusive, který nezadržitelně přitahuje všechny ochlasty světa se vším, co k tomu patří… Dalším částečným zklamáním bylo moře, bylo sice dokonale tyrkysové, jako z pohlednice, ale Dominikánská republika se profiluje jako karibská destinace a voda v Punta Caně je přinejlepším míchaný Karibik s Atlantikem, takže pěkně studená (a ano, i my jsme viděli mapu, takže jsme to mohli předpokládat). Naše představa, že zde budeme moct koupat Májinku tedy vzala za své a vzali jsme ji jen párkrát do bazénu.

Punta Cana - koláž

Výlet do Santo Dominga

Abychom Dominikánskou republiku ale úplně neodflákli turistickým letoviskem, udělali jsme si výlet do hlavního města Santo Domingo. Jelikož jsme nechtěli na organizovaný výlet a za taxíka bychom se nedoplatili, domluvili jsme si přímo v hotelu pronajmutí auta i s řidičem, což se v zemi bez značení a s nebezpečným provozem ukázalo jako dobrá volba.

Za 2,5 hodinky cesty po dálnici jsme se už procházeli po koloniální zóně, která skýtá jinde v Americe nevídané klenoty. Je tu gotická katedrála, první na kontinentu či dům syna Kryšofa Kolumba, který byl na Hispaňole guvernátorem. V několika blocích kamenných uliček je několik zajímavých muzeí pyšnících se historií nejstaršího kolonizovaného ostrova Karibiku a taky příjemné restaurace a kavárničky, lákající k posezení.

V Santo Domingo se nalézá také maják postavení k oslavám 500 let od přistání Kryštofa Kolumba, který místo u moře stojí uprostřed předměstí a svou architekturou připomíná obří socialistický panelák. O poznání krásnější zastávkou jsou vápencové jeskyně Tres Ojos, zaplavené jak název napovídá, třemi zelenými jezírky a tvořící nečekanou přírodní oázu uprostřed města.

Santo Domingo - koláž

Plavba výletní lodí

Nadešel den našeho nalodění a ve mě kulminovaly protichůdné emoce. Dokonce pán z CK se mi divil, že někdo s mou cestovní historií chce tohle absolvovat. Esence masové turistiky: 3000 zákazníků a 1000 členů posádky na jedné palubě, kde nechybí ani diskotéka, kasíno či tobogán. Nebudeme se všude jen prodírat davy? Prvním příjemným překvapením bylo, že nás lodní společnost bez doplatku upgradovala, a to hned do apartmá s vlastním balkonem a bezplatnou 24h pokojovou službou. Na luxus se zvyká lehko- měli jsme přednostní odbavení, výhled na moře přímo z postele a ráno zase snídani do postele, nebo spíš na žulový stoleček, co stál hned vedle ní. V kajutě bylo dost místa na naše harampádí, dětskou postýlku i zřízení přebalovacího pultu. Naloďovaní a vyloďovaní na jednotlivých ostrovech šlo jako po másle bez delších front a velkou výhodou bylo, že jsme nikde nemuseli absolvovat imigrační kontrolu pasů. Jedinou vyjímkou byl hned první den, kdy se na ostrově Catalina (patřící k DR) vyloďovalo bez mola, pomocí člunů (tzv. tenderů), což bylo nejen zdlouhavé, ale díky vlnám i nepříjemné.

loď-koláž

St.Kitts

První “opravdovou” zastávkou byl ostrov svatého Kryštofa, st. Kitts. Nejmenší národ západní polokoule byl po dobu britské koloniální správy centrem pěstování cukrové třtiny a výroby cukru, ale dnes žije z turistiky. Oblast hned u mola byla plná duty-free obchodů (ale asi s 1000% marží, takže velmi výhodných…) a hned za ní byl malý terminál pro taxíky. Vzhůru na UNESCO pevnost Brimstone, přezdívanou karibský Gibraltar. Opravdu nevím, kam se všichni ti lidé z výletních lodí poděli. V přístavu stály dohromady 3 lodě, tzn., skoro 10tis pasažérů, a na nejvýznamnější památce ostrova jsme byli sami. Doslova. My tři. Později přijely asi další 2 auta a tak se náš počet rozšířil cca na 10, ale jisté je, že historie asi moc lidí nezajímá.  Kdyby ne kvůli historii, určitě pevnost stála za ten výhled. celý západní St.Kitts jako na dlani a na obzoru vedlejší ostrov St.Eustatius. Odtud jedeme do usedlosti Romney, kterou kdysi vlastnil předek Thomase Jeffersona jako plantáž cukrové třtiny, dnes je ale přeměněná na manufakturu karibské batiky. Dům byl zasazen v nádherné zahradě a lákadlem byl také malý butik.  Východní strana ostrova je pustější a vyhlášená svými plážemi. My jsme vybrali tu na Frigate bay, která má snad nejkřišťálovější vodu, kterou jsem kdy v moři viděla. A taky krásně teploučkou, takže kromě příjemného šnorchlování, jsme také konečně pořádně vymáchali Májinku v Karibiku. Krátce jsme se zastavili i v hlavním městě Basseterre, s několika starými koloniálními domy, katedrálou a barem s puštěným reggae, kde jsme zapili den zdejším pivem Carib.

St.Kitts koláž

Antigua

Další zastávka, ostrovní státeček Antigua a Barbuda je karibským snem mých nejodvážnějších představ. Nebýt výletní lodi, tak bychom se sem asi nikdy nedostali, protože tenhle ráj má svou tučnou cenu – ubytka nejdou pod 300USD/noc, dvě kávy nás stály 20 a jídlo z tácku na pláži 15. Ale jednodenní výlet stál za to. Z hlavního města St. John’s jsme vyrazili na druhou stranu ostrova (cca 15km) do English harbor, kde je jediná dodnes funkční gregoriánská loděnice světa. Krásně zrekonstruované budovy, zasazené v tropické zeleni dnes slouží jako butikové hotely, restaurace, bary a obchody. V přístavu pak parkuje výstavní sbírka plachetnic a jachet a nad zálivem je scénická vyhlídka Shirley Heights, kde na jedné straně vidíte všechny zákoutí chráněného zálivu a na  straně druhé luxusní domy novo-usedlíků, včetně Erica Claptona. Já jsem byla ve svém živlu, bohužel ne tak Májinka, která ne a ne usnout a byla stále rozmrzelejší. Na cestě z maríny už řvala jak siréna, takže jsme se rozhodli, že zbytek výletu odpískáme a půjdeme ji uložit do postýlky na lodi. Než jsme dojeli zpět do St. John’s, tak jsme ji ale zase uklidnili a taxíkářka nám nabídla, že by nás přece jen zavezla na pláž, a to tu, která je jen 10 minut od města. Souhlasili jsme, i když jsem si představovala nějakou přelidněnou špinavou díru, ale co jiného se zbytkem odpoledne? Nemohla jsem se víc divit, když nás vyklopila na naprosto dokonalé pláži s nejjemnějším nejbělejším písečkem a nejtyrkysovější úplně klidnou a teploučkou vodou, kde jsme nakonec strávili zbytek dne!

Antigua koláž

Martinik

Nadcházející dva ostrovy – Martinik a Guadeloupe se od toho, co jsme doteď absolvovaly lišily tím, že oficiálně patří k Francii, takže se zde mluví francouzsky, platí Eurem a obecně je to tu mnohem civilizovanější než na samostatných ostrovech. Další rozdíl je také v tom, že jsou celkem velké a prostor jediného dne, který jsme na ně vždy měli je opravdu zabijácký a člověk si musí dobře zvážit, co by chtěl vidět. Já znám Martinik jako destinaci plážovou a tak jsem zvolila výlet na jih, který je proslavený právě jako odpočinkový ráj. Jako v civilizované zemi se značením, jsme si zde půjčili auto a vyrazili na nejjižnější cíp k údajně nejkrásnější pláži ostrova Les Salines. Byla krásná, zlatý písek, palmy a keře poskytovaly stín, ale ve srovnání s laťkou, kterou včera nasadila Antigua trochu zklamání. Les Salines je navíc otevřená do moře a při naší návštěvě zde byly vlny, takže jsme se zase sbalili a přesunuli do blízkého St. Anne, která je chráněná zátokou, vhodnější pro koupání mimina. Panovala zde ležérní francouzská atmosféra, všichni “dekovali” ve stínu a důchodci hráli pod stromy petanque. V hlavním městě Fort de France jsme obhlídli budovy od známého architekta Pierre-Henri Picqa a obligátní ochutnávku místního piva vyměnili za tenkou palačinku crepe s čokoládou. Na Martiniku mě mrzelo nejvíce, že máme jediný den, za návštěvu by určitě stál i hornatější sever s proslavenou zahradou Balata či sopkou zalitým městem St. Pierre. Příště…

Martinik - koláž

Guadeloupe

Když jsem četla průvodce na tento ostrov, myslela jsem, že to bude taková nic-moc zastávka, žádné velké atrakce, ani známé pláže, jen samá džungle. Ale opět jsem si potvrdila, že člověk nemá soudit, dokud se na vlastní oči nepřesvědčí. Zase jsme půjčili auto a vydali se na divočejší ostrov Basse-terre, který je z velké části pokrytý deštným pralesem chráněným národním parkem. Obě zastávky v rámci národního parku – vodopády de Ecrevisses i “dům lesa” byly úžasné, šťavnaté, krásně zelené, první schůdná s kočárkem a u druhé byla krátká stezka, kam jsme Májinku vzali do nosítka. Možná největší atrakcí ostrova jsou korálové útesy u malého Pigeon Island, kam se ale musí ještě malou lodí z “pevniny”. Spokojili jsme se tedy s přiléhající pláží Malendure s černým pískem, vzali šnorchl a čekali zda i tady něco najdeme. Jak jsem byla překvapená, když jsem už asi 15m od břehu našla první želvičku a nakonec jsem jich za půl hoďky šnorchlování napočítala hned pět! Odtud jsme zamířili do ospalého přístavu Deshaies s výstavní botanickou zahradou a přes opuštěné pláže na severu zase do hlavního města Pointe a Pitre, kde jsme den zakončili na hlavním náměstí pivem Corsaire. Guadeloupe pro nás bylo pozitivní překvapení a rozhodně bych jej doporučila těm, kteří mají rádi kombinaci pláží a krásné přírody!

Guadeloupe - koláž

Takže jak to celé dopadlo?

Jednoduše výborně. nejen, že jsme všichni přežili ve zdraví a načerpali nové zážitky a energii, bylo super sledovat, jak nám z Májinky roste lvice salónů – život mezi lidmi prostě zbožňovala a všichni kolem zbožňovali ji. V průběhu cesty vyvinula zvláštní seznamovací techniku – jakmile uviděla člověka, upoutala na sebe pozornost zvláštním zvukem připomínajícím chrčení krokodýla a když se daná “oběť” podívala, co to bylo za divný zvuk, vrhla na něj ten největší úsměv na světě. Zamířený jedinec byl v mžiku její a my jen sledovali, jak dospělí mění své obličeje srandovními výrazy a  vydávají dětinské zvuky ve všech jazycích, aby ji potěšili. Nebála se nikoho, žádné rasy, věku, pohlaví ani náboženského vyznání, se všemi byla největší kamarádka!

jak cestovat - koláž

Kdybych měla volit znova nebo doporučit pro ostatní, tak myslím, že plavba Karibikem se osvědčila a není třeba se jí bát ani s malým dítětem. Změnu času jsme vyrovnali při cestě tam po jediné noci, doma byl denní režim zpět do týdne. Pokud byste nechtěli na plavbu, tak z navštívených ostrovů mi pro malé dítě přišel nejlepší Martinik, kde je teplé, klidné moře, západní standard ubytování i jídla, není tam extrémně draho a cokoli se dá dokoupit v Carrefouru. Na druhou stranu ale nevím o žádném přímém letu…

 

Nápady na cesty se mi v hlavě rojí po desítkách a jelikož mám tu mateřskou DOVOLENOU, tak je hodlám realizovat. Takže brzy zase nashledanou!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *