Rýže, káva, cukrová limonáda: Vietnam

Vietnam byl dlouhá léta rozdělen na 2 země – severní komunistickou a jižní „americkou“. Mě se zdálo, jakoby Vietnam zůstal rozdělení dodnes. Sever je chladnější, lidé vážní, méně přístupní a  tvrdě pracující. Jih se více podobá sousedním zemím se sluníčkem, úsměvy a tropickými plážemi. Ve všech městech panuje stejný dopravní chaos s proudy mopedů snažícími se dostat do různých směrů. Na ulicích jsou stovky obchůdků, stánků či dam s koši přes rameno, které prodávají ovoce, hedvábné šátky či okopírované průvodce Lonely Planet. „Madam, madam, buy something from me!“ je věta, která provází turistku na každém kroku.

DSC_0029.JPG

Prozkoumávání Vietnamu začínám ze severu, postupně o víkendech mého dobrovolničení v  Hanoji. Hanoji se přezdívá Paříž Východu. Z dob francouzského kolonializmu zde zůstala stará čtvrť s úzkými uličkami i široké bulváry s elegantními secesními domy. Na každém rohu je kavárna nebo pekárna, každá čtvrť má svoje jezero a park, kam chodí místní sportovat a odpočívat.  Mezi hlavní atrakce patří Ho Či Minův komplex s jeho mauzoleem, domem kde bydlel a muzeem. Ho Či Min požívá ve Vietnamu velké úcty jako osvoboditel národa a k jeho mauzoleu vede několikasetmetrová fronta. Před vchodem vám všechno seberou, nesmíte mít ruce v kapsách, krátké oblečení ani žvýkat žvýkačku. Sám „Uncle Ho“ jak mu Vietnamci říkají, leží ve skleněném sarkofágu a vypadá jako vosková figurína. Dům ve kterém žil je prostý, v tradičním vietnamském stylu, na kůlech, pouhé 2 místnosti a krásný výhled do parku. Kromě komplexu je v Hanoji několik opravdu krásných muzeí (a já muzea ráda nemám). V tom nejznámějším, o vietnamských menšinách a jejich způsobu života, vám například ukáží loutkové divadlo ve vodě (a šňůrky nikde, jak jen se ty loutky ovládají??) nebo tradiční slaměné domy roztodivných tvarů, které se dodnes staví v některých odlehlejších provinciích.

DSC_2013.JPG

V dostupnosti víkendových výletů jsou od Hanoje 2 známá místa: horská stanice Sapa a Unescem chráněná zátoka Halong. Sapa je známá svými rýžovými poli a horskými minoritami. Když tam přijíždím, tak je ale mlha a původní menšiny jsou proměněny na stovky nenechavých prodavaček suvenýrů. Dojem si spravím, až při výletu na nedělní trh v Bac Ha, kousek od Sapy, který si stále zachovává tradiční ráz. Ženy v místních krojích neprodávají suvenýry, ale jídlo, cukrovou třtinu, látky a muži vám prodají koně, buvola, slepici i štěně – stačí jen vykrmit a hodit na pekáč, jak je ve Vietnamu zvykem.

DSC_2046.JPG

Halong je asi nejfotografovanějším místem ve Vietnamu – zátoka s tyrkysovou vodou ze které se tyčí pískovcové skály a v nich obrovské a bohatě zdobené jeskyně. Berou mě sem moje kolegyně, takže si plně užívám, že se nemusím o nic starat, jen sedím na lodi a kochám se. Hned vedle je ostrov Cat Ba, který je stejně krásný, ale méně turistický, vedle Hanoje oáza klidu, takže se loučím s kolegyněmi, které musí zpět, a trávím noc v chatičce na pláži. Není lepší ubytování než slaměná chajda, kde můžete usínat při šumění moře!

DSC_0161.JPG

Jakmile skončím svou třítýdenní stáž v Hanoji, vydávám se bleskovým tempem na jih. Obligátní zastávky tvoří města Hué, Hoi An, Nha Trang a Saigon (Ho Či Minovo město). Hué je bývalé královské město se zachovalou citadelou a královskými hrobkami. Hoi An zase kouzelné, útulné městečko, kde vám jedno z tisíce krejčovství ušije na míru skoro pravý oblek od Armaniho. Nha Trang, přímořské letovisko, kam se jezdí za zábavou a plážovými radovánkami. Mě se zde podařilo nahlédnout pod pokličku nejznámějšímu vietnamskému fotografovi, který mě při návštěvě jeho galerie zve na kávu a zbytek dopoledne trávíme v černé komoře vyvoláváním fotek (ano, fotí na film a ještě navíc černobíle) a diskuzí nad fotografickými technikami.

DSC_1918.JPG

Nekonečné mraveniště je Saigon se svými 5,5 miliony obyvatel a nechvalně známou dopravou. Slyšela jsem nejednu historku o turistech sražených mopedem, včetně těch končících vážným úrazem. Nejzajímavější místem je asi muzeum o Vietnamské válce, které dokumentuje zločiny a masakry během této války a její následky například ve formě zdeformovaných dětí, které se rodily po použití chemických zbraní. Oficiálně je ale „american war“ zapomenutá, při vydělávání peněz není čas na sentimenty a Američané jsou pro dnešní Vietnam ekonomicky přínosným partnerem.

DSC_0180.JPG

A to nejlepší na závěr. Nejkrásnější čas prožiji na souostroví Con Dao, které je zatím díky své izolovanosti mimo všechny turistické trasy. Představte si hornaté ostrovy s liduprázdnými plážemi a bílým pískem, obklopené světle tyrkysovou vodou, která v hloubkách přechází do té nejmodřejší blankytně modré a podmořským životem podobným akváriu. Je tu dohromady asi 5 hotelů a většinu návštěvníků (kterých je i tak minimum) tvoří sami Vietnamci, které sem posílá vláda na zotavenou. Bělochů nás může na ostrově být tak do 10. Jedeme se potápět, prozkoumáváme ostrov na motorce, navštěvujeme i nechvalně známá vězení, která sloužila jak Francouzům, tak Američanům pro věznění a mučení politických nepřátel. Jako by to všechno nebylo dost, já si ostrova užívám i na vlně romantiky… 🙂

Vietnam rozhodně není idylickou, bezproblémovou destinací JV Asie. Najdou si zde své zejména ti, kteří mají rádi města, architekturu a naprosto vynikající je zdejší streetfood – jídlo z pouličních stánků. Já, díky několika dnům na Con Dao, odjíždím opět s úsměvem od ucha k uchu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *