O národním parku Loango v jižním Gabonu jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Přesto ti, co sem zavítají, superlativy nešetří: poslední ráj, africký eden, země surfujících hrochů, místo neuvěřitelné biodiverzity a krásy krajiny. Autoři reportáže amerického National Geographicu Mike Fay a Michael Nicols, kteří toto místo pro širokou veřejnost v roce 2001 objevili, jej zahrnuly do pásma “Last place on Earth” – Posledního místa na Zemi. Posledního, kde je příroda zcela nedotčená, lidmi neobydlená a turisticky masově nevyužívaná. Přijedete sem a máte to všechno pro sebe – lesy, savanu, pláže, mangrovy, stovky slonů pralesních, plaché antilopy sitatunga, buvoli s chlupatýma ušima, odfrkávající hrochy, kolonie ptáků a předobraz nás samých – divoké šimpanzi a gorily nížinné. V okruhu 40km pravděpodobně nebude jiný turista. Jak snadné je se zapomenout a myslet si, že je tu celý tento ráj jen pro vás. Skoro jako kdysi Adam a Eva.
Já jsem Loango navštívila (zatím) 2x – v létě 2017 a zimě 2019.
foto z reportáže NG (Michael Nichols):
5 nejlepších zážitků v NP Loango
1. POZOROVÁNÍ HABITUOVANÝCH GORIL NÍŽINNÝCH
Setkání se s našimi nejbližšími příbuznými přímo v džungli je vždy velmi silný, pro některé i “životní” zážitek. Gorily i šimpanzi ovšem naši společnost nevyhledávají, a tak v různých parcích v rovníkové Africe vznikají programy na jejich habituaci, neboli přivykání lidské přítomnosti. Někdy až po 5tileté soustavné práci vědeckých týmů se skupina primátů začne používat pro turistické účely, a to většinou za notně vysoké sumy. V Ugandě, Rwandě a Tanzánii můžete vidět nespočet habituovaných šimanzů. Ve Rwandě a Ugandě je dnes již velké množství (vice než 25) dobře dostupných habituovaných goril horských. Ale gorily nížinné, to je naprostá ojedinělost.
Sice je jich podstatně více než těch horských, ale nalézají se na mnohem větším území, v nepřehlednějším terénu a především většinou v nestabilních zemích – DR Kongo, Kongo, Středoafrická republika a … v Gabonu, v Loangu. Jedná se tedy o jednu jedinou skupinu na celém světě, kterou můžete navštívit bez rizik občanské války, drahých soukromých letadel či mnohadenního trmácení se v džípu. Z Loango lodže za hodinku přejedete lagunu Iguela a v kempu vás převezmou pygmejští stopaři, jejichž fenomenalita orientace v džungli je naprosto bezkonkurenční. Gorily se mohou nacházet 1-4 hodiny vzdálené od vědecké základny. Já jsem si vyzkoušela středně těžkou variantu 3 hodinového stopování, včetně brodění bažin. Skupina den po nás je našla již po hodince, ale zase je pěkně prohnal útočící slon pralesní. Ačkoli jsme zahlédli celou rodinu, včetně dvou dvouročních rošťáků, nejvíce se nám na odiv vystavil silverback Kamaya, který zapózoval hned v několika polohách. Jakmile jsme ho však začali nudit, vydal povel a celá rodina byla pryč.
2. SAFARI NA SLONY PRALESNÍ
Pokud chcete vidět slony pralesní, návštěvou Loanga jistě nebudete zklamáni a za několikadenní pobyt jich jednoduše uvidíte i několik desítek. Sloni pralesní jsou menší než jejich bratranci ze savany, ale o to ostražitější, aktivnější a vzteklejší. Nešetří odstrašujícím máváním ušima, ani troubením a průvodci je občas i trochu vyprovokují k zastrašujícímu manévru, zatímco se baví reakcí zděšeného turisty. Sloni po parku migrují a v závislosti na ročním období je pravděpodobně uvidíte na jiném místě.
V období dešťů (naše zima) se zdržují přímo v oblasti pláže, kde fotogenicky olizují vysráženou sůl z listů keříků. Přiblížit se k nim můžete v džípu či dokonce pěšky, zkušený průvodce vždy poradí kdy se již více nepřibližovat.
V době sucha (květěn – září) hladiny řek klesnou a obnaží dlouhé zelené břehy řek v jižním Loangu, ideální pro pastvu. Slony můžete pozorovat z loďky a zcela magickým zážitkem je potkat jednoho jak před vámi přeplave řeku. V hloubkách se celé tělo ponoří pod vodu a nad hladinou zůstává jen jejich chobot – působí tak dojmem africké lochnesky. Jižní Loango je od základní lodže vzdálené a ideální je jej navštívit včetně noclehu v kempu Akaka. Pěšina, která vede od stanů k jídelně je sloní stezkou. V 8 hodin večer se objevuje samec 2 metry od mého noclehoviště a za značného hluku spase celý strom. Oblast Akaka je vhodná i pro pozorování antilop sitatunga, rybaříků, ledňáčků, krokodýla štítnatého a mnohých dalších, především ptačích druhů.
3. HLEDÁNÍ (NE)SURFUJÍCÍCH HROCHŮ
Loango jistě velmi proslavily záběry hrochů koupajících se v příboji Atlantického oceánu. Podobný výjev je ale poměrně vzácný, ani sami průvodci jej nikdy nespatřili a fotograf Michael Nickols strávil na dané pláži více než měsíc aby tyto záběry pořídil. Je tedy nejlépe se představy vlastních podobných záběrů raději vzdát a vydat se hledat hrochy do brakických vod parku. Jejich oblíbené místo je laguna Iguela na jejímž břehu se nachází Loango lodge. Laguna je z velké části obklopena mangrovy, které tvoří útočiště celé armádě zvířat. Na nejvyšších větvích stromů hlídkuje orel, kočkodani přebíhají jako dobře vycvičení akrobaté štíhlé kořeny. Hladina je klidná, jen lehké čeření ukazuje na život pod vodou. A pak se vynoří, nejdříve jeden, potom druhý, nakonec celá rodinka hrochů. Ostražitě plavou proti nám. Sice tráví většinu dne pod vodou, ale paradoxně velcí plavci nejsou. Plytká voda laguny jim vyhovuje. Kdyby se rozhodli, odrazí se ode dna a zespodu naši loďku a nás s ní převrhnou. Naštěstí naši přítomnost tolerují a za chvíli již mizí v nedohlednu. U ústí laguny, na pláži, pochodují ve zlaté záři slunce obří krabi a hejno ptáků s červeným zobákem – zobounů afrických se zvedá a přelétá nám nad hlavami na dnešní poslední výpravu za potravou.
4. PROCHÁZKA DŽUNGLÍ SE ŠANCÍ NA POZOROVÁNÍ OPIC ČI ŠIMPANZŮ
Lesy v Loangu jsou primární džunglí a to je na této planetě již velmi vzácná věc. Znamená to, že nebyly nikdy kácené člověkem a zvířecí populace nejsou významně ovlivněny lovem. Taková místa už pravděpodobně nejsou ani v Amazonii. Základ lesa tvoří obrovské 200-300 let staré stromy, které svými korunami prakticky zastiňují celý podrost. Ten je překvapivě řídký a protkaný dosti širokými sloními stezkami. Přesto přes změť keřů, malých stromů a obrovských kmenů vidíte jen pár metrů kolem sebe. Zahlédnout zvířata je rovná zázraku. Les je jich plný, ale pravděpodobně vás uvidí dříve a tiše prchnou. Jejich čerstvé otisky a výměšky jsou všude. Bahýnko po koupeli slonů, otisky skoro-lidských dlaní gorily. Větve v korunách se vlní skákáním opic, mávání křídel zoborožců se zvukem podobá startující helikoptéře. Když slyšíte praskání větví, modlíte se, aby to byl, nebo spíše nebyl, slon. Příliš blízké setkání by mohlo být nebezpečné. Houkání linoucí se celým lesem je ale nezaměnitelné – jsme na stopě šimpanzů. Tiše našlapovat, teleobjektiv v pozoru, snad neprchnou. Za pár minut již pozorujeme matku s mládětem, jak se lenivě rozvalují na dvou zkřížených větvích. Matka jen občas natáhne ruku pro nedaleký trs plodů.
5. STOPOVÁNÍ VELKÝCH ZVÍŘAT
Loango je skutečnou mozaikou ekosystémů. Kromě laguny s mangrovy a pralesa má také úseky otevřené savany blízko pláže, které jsou v oblasti kempu Tassi. Především v období dešťů (listopad – duben) se pláně zazelenají a obyvatele džungle lákají svou zelenou travičkou. Pro návštěvníka je to prakticky jediná možnost tyto zvířata pozorovat v pohodlí a bezpečí terénního auta. Jen pár desítek metrů od kempu prochází samotářský samec buvola pralesního, zanedlouho, u malého jezírka zpozorujeme plachou antilopu sitatunga s mládětem. Opět ostražitá stáda buvolů a prasat pralesních na sebe nenechávají čekat.
PRAKTICKÉ INFORMACE K NÁVŠTĚVĚ PARKU:
ubytování v parku lze jednoduše zajistit v Loango lodge přes agenturu See wild travels – ti vám též pomohou s dopravou, popř, i ubytováním v Libreville. V parku se nedá ubytovat nikde jinde kromě Loango lodge ani není možné kempování na divoko. Minimálně zde doporučuji strávit 4 noci, včetně alespoň 2 nocí mimo lodž v kempech v divočině – opravdu krásný je Louri river camp a v období našeho léta je prima navštívit i říční Akaka camp.
Zaujal vás NP Loango, ale raději byste jej navštívili s veškerým komfortem cestovní kanceláře a českého průvodce? Přidejte se k naší exkluzivní výpravě!
Pingback: Čokoládové Sao Tomé Principé - Z DENÍKU DOBRODRUŽKY