Mayské dědictví: Guatemala

Nad širokým schodištěm do kostela se vznáší oblak dýmu. Vetchá babička v tmavomodrém vyšívaném kroji vlévá domácí pálenku do přesně určených míst v podlaze, kolem sebe přitom máchá plechovkou s kadidlem a soustředěně odříkává magická slovíčka. Pod schodištěm se prodávají náruče řezaných květin určených pro obětiny bohům, vevnitř kostela je zem pokrytá jehličím, na malých oltářcích, zapálené svíčky a květy. Ač je před námi křesťanský barokní kostel, to co se zde odehrává, by se dalo jen stěží nazvat křesťanské.  Jsme v horské oblasti Guatemaly a Mayové, kteří tuto oblast obývají, si po staletí misionářských snah o pokatoličtění, zachovali svou pradávnou kulturu a tradice.

Dávná Mayská říše se rozkládala na území Yukatánu (Mexiko), Guatemaly a severního Hondurasu. Její počátek se datuje kolem roku 2000 př.n.l., nevětší rozmach 250-900 našeho letopočtu a finální zánik v 16. století.  Mayové měli vlastní písmo, vynikali v astronomii  (ještě před Koperníkem věděli, že  Země je kulatá), vytvořili složitý a velmi přesný kalendář. Díky mistrnému stavitelství za sebou zanechali impozantní pyramidové komplexy chrámů, především v Chicén Itzá, Palenque, Tikalu, Copánu. Májové věřili ve velké množství bohů a jejich přítomnost všude v přírodě. Aby byli bohové usmířeni, bylo nutné jim podávat oběti. Lidské oběti. Nebylo výjimkou, že kněží dennodenně používali svůj jadeitový srdcerváč a hromada mrtvol pod hlavním chrámem páchla na míle daleko. O život se zde dokonce hrála míčová hra – nazítří byl obětován poražený. Nebo vítěz? Smrt na oltáři byla přímou cestou do nebe a svým způsobem tedy i odměnou.

Postupně navštěvujeme tři archeologické parky Mayské říše. Nejkrásnější a nejrozsáhlejší jsou pozůstatky města Tikal v severní Guatemale. Siluety jejích příkrých chrámových pyramid jen letmo vykukují z hluboké džungle. Ač je Tikal jedno z nejfrekventovanějších turistických míst Guatemaly, brzy ráno, těsně po svítání je zde turistů jen hrstka a člověk si může živě představit atmosféru starého města. Z džungle se ozývají strašlivé skřeky vřešťana, slunce se pomalu zvedá za zády nejkrásnějšího chrámu Jaguára a vy snadno podlehnete iluzi, že na jeho vrcholu sídlí sami bohové.

DSC_0109.JPG

Malý, ale o to malebnější je areál Tulum na Yukatánu, v Mexiku. Jeho dva hlavní chrámy jsou na vrcholku skály hraničící se břehem Karibského moře. Okolní tyrkysové vody a bílé pláže s jemňounkým pískem činí z Tulumu krásnou destinaci i pro odpočinek na opalovacím lehátku. Naší poslední zastávkou na Mayské stezce je Copán v Hondurasu, který je znám svou krásnou výzdobou a mistrnou prací starých kameníků a písařů jako mayská Paříž. Zdejší hieroglyfické schodiště je nejdelším mayským textem a zároveň velkým hlavolamem pro archeology, kteří některé jeho části dodnes nerozluštili.

APDC0022.JPG

V roce 1524 bylo území Mayské říše obsazeno Španěli a obyvatelstvo, které přežilo, konvertováno na křesťanství. Křesťanská symbolika nebyla pro Máje cizí. Ježíš prolil svou krev za lidstvo, stejně tak jak ji denně prolévaly zavražděné oběti v chrámech, křesťanský kříž je tvarem podobný posvátnému mayskému stromu života Ceiba a do každého křesťanského kostela vede široké schodiště, stejně tak jako na vrcholky mayských chrámů. Když v roce 1821 Guatemala vyhlásila samostatnost, na jejím území žila fascinující směs bílých kolonizátorů, pokřesťanštěných indiánů, černých otroků a všech jejich kombinací.

DSC_0051.JPG

Etničtí Mayové tvoří v dnešní Guatemale skoro 60% obyvatelstva, takže na ně, jejich tradiční kroje a zvyky není vůbec těžké narazit. Největší koncentrace žije v horách na sever od Guatemala city. My si užíváme jejich společnosti především ve vesničkách obklopujících jezero Atitlán a v malém městě Chichicastelango. Lidé chodí stále tradičně oblečeni, kroj má jiné zdobení v každé vesnici. Přestože majoritním náboženstvím je křesťanství, „pro jistotu“ dále uctívají i své dávné bohy. Za dobrou úrodu se tedy například u Atitlánu modlí jak k panence Marii, tak přírodnímu bohu Máximovi, jehož dřevěné modle nosí za bohatou sklizeň kravatu.

DSC_0179.JPG

V Guatemale máme také to štěstí, že zde můžeme zažít oslavy Velikonoc. Nejdůležitějšími dny jsou Zelený čtvrtek a Velký pátek, kdy lidé smutní nad Ježíšovým ukřižováním. V pátek ze všech kostelů vychází procesí se sochami svatých, pro něž na ulicích lidé připraví pestrobarevné koberce z květin, ovoce nebo barvených pilin. Sousedé mezi sebou soupeří, komu se podaří nejkrásnější, všechno je ale smeteno, jakmile ornamenty pošlapou nohy truchlících. Nejpříjemnější částí oslavy Velikonoc jsou večerní trhy s jídlem. Stánky se všemožnými dobrotami, plackami, guakamole, saláty, masem a sladkou želatinou, lemují hlavní ulice. Lidé jedí venku a užívají příjemného chladu večera.

DSC_0054.JPG

Španělské dědictví je možné v Guatemale vidět i ve formě koloniální architektury. Nejkrásnější ukázkou je město Antigua, které bylo hlavním městem velké Guatemaly sahající od jižního Mexika až po Kostariku. Antigua je zasazena do údolí mezi tři aktivní sopky, zdejší domy jsou honosné, pestrobarevné, se širokými patii  plnými tropických rostlin, fontánami a vyřezávaným dřevěným nábytkem.

DSC_0325.JPG

Bohatá historie Guatemaly nemůže zastínit fakt, že se jedná o zemi nádhernou i z přírodního hlediska. Sopečné pohoří na západě, džungle na severu a východě. Jejích krás si užíváme u sopkami-obklopeného jezera Atitlán a při koupání v tyrkysových přírodních kaskádách řeky Cahabón, v Semuc Champey, jehož ledové vody jsou ve zdejším dusnu vítaným osvěžením.

DSC_0119.JPG

Zánik Mayské civilizace stále nebyl zcela objasněn. Staří Mayové jsou zodpovědní za současné bláznění kolem konce světa, který astronomové umístili na závěr aktuálního cyklu kalendáře, do roku 2012. Na letošek. Jejich svět ale zanikl mnohem dříve. Žádná velká katastrofa ani válka je nepotkala, jedním z možných vysvětlení je, že si zkrátka natolik zničili vlastní životní prostředí, že jej museli opustit.  Letošní konec světa už zde nikoho nezajímá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *