Maximální rychlostí kuřecího autobusu: Kostarika, Panama

Řidič řeže zatáčky, pasažéři se drží oběma rukama kovových tyčí, řidič předjíždí, protijedoucí auta sjíždějí na krajnici, pasažéři se křižují. V zatáčkách se nám cosi vysypává na hlavu z mysteriózní krabice v horní poličce na zavazadla. A taky z té krabice vychází podivné zvuky. Po sekundě usilovného přemýšlení nám to dojde: paní za námi v krabici převáží kuřata a to, co se nám sype na hlavu, jsou slepičince! Takto vypadá naše seznámení s nejběžnějším dopravním prostředkem Střední Ameriky – chicken busem (alias kuřecím autobusem). Jedná se v zásadě o vyřazený americký školní autobus, přemalovaný místní mi umělci a obsazený dvojnásobkem pasažérů, než pro které byl zamýšlen. Že budou řidiči jezdit jako o závod, že budou přeplněné lidmi a že se zvířata budou převážet na střeše, jsem tušila, ale že skončím se slepičincem na hlavě?! Když si o týden později paní veze na klíně, v plínečce zabalené prasátko, už nás to ani nezaráží.

Doprava je samostatnou kapitolou při cestování Střední Amerikou. Je zběsilá, chaotická, nepohodlná, nepraktická a nejzdlouhavější  ze všech turistických oblastí na této planetě. Jezdí se jen za denního světla, protože v noci přebírají vládu nad silnicemi guerilly.  A tak se to stalo, na poslední dvě země: Kostariku a Panamu, nám zbylo jen něco málo přes týden.  Týden, který se pokoušíme řítit maximální rychlostí, abychom z něj měli maximum.

Hned naše první zastávka je hlavně o rychlosti. Svištíme uprostřed deštného pralesa Monteverde v severní Kostarice od jednoho staletého stromu ke druhému, jako s větrem o závod. Tradiční liány, které ke svým expedicím používal Tarzan, zde nahradili moderními zip linami. Člověk je pomocí popruhu zavěšen ke káblu vedoucímu mezi stromy a pomocí vlastní váhy a gravitace si létá po lese jako zmiňovaný divoch. „Zip lines“ původně používali vědci, aby se lehce pohybovali mezi korunami stromů v deštném pralese, brzy se  ale tohoto nápadu chytl turistický průmysl a dnešní Kostarika je jimi přímo posetá.

APDC1110.JPG

Vidět Pacifik a Atlantik zároveň z jednoho místa? Ve Střední Americe je to možné hned na dvou místech. Jedním je vrcholek hory Chirripó  (3820mnm) v jižní Kostarice a druhým vrcholek sopky Barú (3475mnm) v severní Panamě. My si tento netradiční výhled vychutnáváme na Barú a to ještě současně s východem slunce. Pět hodin výstupu většina turistů překonává v noci, aby se na vrcholek dostali v době nejčistší oblohy, při svítání. Je neuvěřitelné vidět, jak je Amerika v Panamě úzká. Z jedné strany na druhou pouhých 80km.

APDC1369.JPG

Geografická poloha Panamy určovala její historii od dob kolonizace až do dneška. Panamské úžiny využívali již Španělé v 16tém století, kdy využívali Panamu jako základnu pro dobývání Incké říše. Zlato odtud dovezené se po stezkách nosilo přes Panamskou úžinu a na východním pobřeží se nakládalo na lodě do Evropy. V roce 1821 se Panama osvobodila od španělské nadvlády a stala se součástí velké jihoamerické Kolumbie. Hned v polovině 19. století Kolumbie podepsala smlouvu s USA na základě, které Američané přes úžinu vybudovali železnici. Ve Spojených státech právě vrcholila zlatá horečka a americký středozápad byl neprůjezdný kvůli nepřátelským indiánům, takže nejsnazší cesta z východního na západní pobřeží USA vedla právě přes Panamu! Myšlenka na zbudování kanálu přišla po úspěšném dokončení Suezského průplavu. Koncesi dostali Francouzi, kteří ale po necelých deseti letech a 22000 mrtvých dělníků kvůli tropickým nemocem, zbankrotovali a stavbu opustili. Koncese se stala atraktivní pro Spojené státy, jejich zapojení, ale okamžitě odmítla Kolumbijská vláda. Příležitosti se chopili Panamští nacionalisté a dohodli americkou podporu při vyhlášení panamské nezávislosti výměnou za koncesi na stavbu kanálu. A tak se i stalo, v roce 1903 Panama vyhlásila samostatnost a USA ji okamžitě uznali. Stavba kanálu mohla tedy pokračovat pod americkým vedením, pod nímž byl i roku 1914 dokončen.

DSC_0761.JPG

Panamský kanál je od roku 1999 pod správou Panamy a jedná se o jednu z nejvýznamnějších světových dopravních tepen. Ročně jím propluje 14 tisíc lodí, které se všude na světě staví přesně na rozměry zámků Panamského průplavu – maximálně 305 metrů dlouhé a 33,5m široké. Za průjezd Panamským kanálem se platí dle váhy lodě od 30 do 500 tisíc dolarů. A platba lze provést pouze v hotovosti! Tento stavitelský kolos obdivujeme u zámků v Miraflores, kde před našima očima proplouvá několik gigantických tankerů. Mnohatunové kolosy se pomalu zvedají o celých 16 metrů a my si představujeme, jak lodní kapitáni pobíhají po Panama city s kufříky plnými peněz, aby zaplatili průjezdní poplatek.

DSC_0801.JPG

Panama city je bezesporu nejzajímavějším hlavním městem střední Ameriky. Ač nemá ani milion obyvatel, za její skyline moderních mrakodrapů by se nemuselo stydět ani velké severo- americké město. Kromě moderních čtvrtí je v Panamě i kouzelná část Casco Viejo, původní koloniální město, které bylo po desetiletí opuštěné a zpustlé. Dnes se do jeho ulic vrací investoři a rekonstruují honosné paláce. Ty jsou leckdy tak zničené, že lze zachovat jen přední fasádu a zbytek domu je nutné nově dostavět. V dnešním Casco Viejo je bizardní směska rozpadlých domů, obývaných spodinou společnosti a super-luxusních apartmánů pro mezinárodní smetánku. Je jisté, že za pár let zde bude místo už jen pro bohaté.

DSC_0867.JPG

V Panama city končí naše cesta Střední Amerikou. Další destinace – Kolumbie v Americe Jižní. Mezi nimi tkví jedna z posledních skutečných divočin na světě – Darien gap. Netroufá si do ní vstoupit ani proklamovaná pan-americká dálnice, která končí 100km před panamsko-kolumbijskou hranicí a zase 100km za ní pokračuje. Pozemní přechod Darien gapu je díky přítomnosti kokainových guerill tak nebezpečný, že jeho smrtelná tóla dosahuje až 60ti procent a tak se stává možná nejnebezpečnější hranicí na světě. Tudy tedy doslova cesta nevede.

DSC_0659.JPG

Kostarica i Panama jsou země ze svého regionu nejvyspělejší a pro turistu zároveň nejdražší. Jejich hlavní devízou je jejich přírodní bohatství, neprostupné deštné pralesy, plné tropických živočichů, aktivní sopky, surfovací vlny Pacifiku a tyrkysové vody Karibiku. Zatímco Kostarica je přeplněná turisty, Panama je dosud neobjevená a poskytuje mnohem větší prostor pro prozkoumávání a dobrodružství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *